kněz
Slaví se: 29. října
Žil v letech: 1837–1910
Blahoslaven: 29. října 1972
Narodil se v Turíně 9. června 1837. Ještě jako chlapec se setkal s Donem Boskem, který mu symbolickým gestem předpověděl, že se s ním bude v životě dělit o vše na půl. V roce 1855 složil první sliby.
V roce 1858 cestuje Don Bosco poprvé do Říma poprosit papeže o radu ohledně založení Salesiánské Společnosti. Michal Rua ho doprovází. 18. prosince roku 1858 se oficiálně rodí „Salesiánská Kongregace“ a spirituálem je zvolen podjáhen Michal Rua. 29. června 1860 je Michal Rua vysvěcen na kněze. V roce 1863 se otvírá první ústav mimo Turín: „Malý seminář v Mirabello Monfratto“. Don Bosco tam posílá jako ředitele mladičkého Michala (bylo mu 26 let). Aby neztratil odvahu, dává mu dva pomocníky.
Prvním je jeho matka Jana, která byla už sedm let v Oratoři namísto matky Markéty, matky Dona Boska. Byla sice pokročilého věku, ale její síla, moudrost a trpělivost byly pro syna neocenitelnou pomocí.
Druhá věc, kterou dává donu Ruovi, je několik rad, které sám napsal. V prvních řádcích mu říká:: „I když nemohu být vždy s tebou, předpokládám, že ti udělám radost, když ti napíši několik rad, které ti mohou posloužit jako normy pro tvou činnost. Zlatým jádrem jsou tato slova: „Snaž se, aby tě víc milovali, než aby se tě báli. Láska a zdvořilost jsou charakteristikou ředitele.“
V říjnu roku 1865 umírá don Alassonati, první prefekt Oratoře. Na jeho místo Don Bosco povolal dona Ruu. Svěřil mu starost o 350 malých řemeslníků, stavbu chrámu, vydávání křesťanských časopisů, a velkou část korespondence se salesiány mimo Turín, s dobrodinci a přáteli Salesiánského díla. Přemíra práce způsobila vyčerpání organismu. 29. července 1868 byl jeho stav velmi vážný a don Rua žádal pomazání nemocných. Don Bosco ale žertoval: „Buď dobré mysli. Neodejdeš bez mého dovolení. Nevíš kolik ještě toho musíš udělat.“ Tři týdny na to byl Don Rua uzdravený a začal znovu pracovat.
Don Bosco ho velice obdivoval, několikrát řekl: „Kdyby mi Bůh řekl: ,Představ si mladého člověka ozdobeného všemi velkými ctnostmi a schopnostmi, jaké by sis jen přál, žádej si ho a já ti ho dám, nikdy bych si nedokázal představit někoho tak dokonalého, jako je don Rua.ʽ“ 8. prosince 1885 se zdraví Dona Boska rychle zhoršuje. Jmenuje svého generálního vikáře: „Od toho okamžiku,“ sděluje Don Bosco salesiánům, „mě bude don Rua plně zastupovat, má mou plnou moc.“ V noci z 30. na 31. ledna 1888 Don Bosco umírá. Kolem něho se shromažďují salesiáni k modlitbě. Don Rua se nakloní k uchu umírajícího a říká: „Dejte nám naposledy své požehnání. Budu vám vést ruku a vyslovím formuli.“ Zvedl ochrnulou ruku Dona Boska a prosil o ochranu Pannu Marii Pomocnici pro přítomné salesiány i pro všechny, kteří byli na různých místech světa.
Don Rua měl velikou víru. „Jeho osoba,“ napsal M. Mazzei, „zůstane v mnoha očích jako znamení Neviditelného.“ Vyznačoval se velikou láskou ke všem synům Dona Boska. Jednou napsal: „Všechny dny, všechny okamžiky věnuji vám. Modlím se za vás, myslím na vás, pracuji pro vás jako pracuje matka pro své děti. Jen jedno od vás žádám: staňte se všichni svatými, velkými svatými.“
Počet salesiánských děl vzrostl z 64 na 341. Počet misijních děl se ztrojnásobil. Od roku 1890 obnovil don Rua činnost, kterou Don Bosco s námahou vykonával ke konci svého života, cestoval po Itálii a do ciziny, aby navštívil a povzbudil bratry a aby žádal o peníze pro salesiánská díla.
Zemřel v Turíně 6. dubna 1910. Pavel VI. ho zapsal do seznamu blahoslavených 29. října 1972. Také ve slávě se měl na půl dělit s Donem Boskem.