panna
Slaví se: 9. února
Žila v letech: 1899–1935
Blahoslavena: 2004
Eusebia Palomino Yenes se narodila 15. prosince 1899 v obci Cantalpino na Salamance ve Španělsku. Rodina byla velmi chudá, ale její život byl šťastný a osvícený vírou, naplněný těžkou prací, modlitbou a vzájemnou láskou, která dokázala posloužit všem. V devéti letech poprvé přijala eucharistii, která se pro ni stala častým darem velikého štěstí a posilou ve všech těžkostech. Do základní školy mohla chodit jen 1 rok. Od 10 let si musela začít přivydělávat jako služka na více místech, až se jako 17 letá dostala k sestrám salesiánkám do Salamanky. V roce 1922 vstoupila do noviciátu a 5. srpna 1924 složila sliby jako Dcera Panny Marie Pomocnice. Byla poslána do báňského městečka Valverde del Camino v jihozápadním Španělsku, kde s veselou vlídností a radostí plnila své poslání v kuchyni, na vrátnici a v prádelně.
Z jejího života vyzařovala radostná „křesťanská pedagogika“. Ve sváteční oratoři byla stále více obklopena malými dětmi, mladými i dospělými, které přitahovala její přesvědčivá víra, jednoduchá, ale hluboká modlitba a moudrost, čerpaná z Ježíšova utrpení. Za sestrou Eusebií přicházeli pro radu seminaristé, řeholní sestry, kněží, dívky. Mluvila s nimi během věšení prádla, při práci na zahradě nebo při vaření brambor v kuchyni. Naslouchala, poradila, předpovídala budoucnost, povzbuzovala ve správném rozhodnutí a odrazovala od nesprávného. Když se jí někdo ptal, odkud takové věci ví, odpovídala slovy Dona Boska: „Zdálo se mi o tom.“
Jejím hlubokým přáním bylo, aby měl každý v úctě Ježíšovo utrpení a aby „se v každém domě znovu rozezněla modlitba“. Propagovala úctu k Ježíšovým ranám, aby skrze ně obdrželi odpuštění a milosrdenství všichni hříšníci. Svědectví jejího života pomohlo probudit mnoho dalších povolání. Říkávala: „Staňme se svatými. Všechno ostatní je ztráta času.“
Španělsko tehdy vstupovalo do víru občanské války. Krvavou koupelí mělo zaplatit dlouhodobé sociální nespravedlnosti. Nenávist marxistických revolucionářů chtěla tato příkoří nahradit jinými, ještě horšími. Zuřiví bezbožníci plánovali vyhubit kněze, řeholníky, řeholnice a vypálit kostely a kláštery. Sestra Eusebia pocítila, že se bouřka pomalu blíží. Velkodušně se nabídla Pánu jako oběť za své bratry a sestry. Bůh její nabídku přijal. Astma se stalo nesnesitelným, dusila se a svíjela v bolestech. Tři roky prožila v nesmírném utrpení, avšak v radostném očekávání ráje. Zemřela 10. února 1935 v pouhých 35 letech. Její tělo odpočívá ve Valverde.
Blahořečena byla Janem Pavlem II. 25. dubna 2004.