Tak pod tímto názvem se dá představit ledacos, ale jistě si nedokážete představit, co všechno jsme na takové dovče prožili tedy vlastně prožily, protože nás bylo dohromady s námi vedoucími 18 žen – prostě babinec;o)). Co vše jsme zažily? Několik málo holek, dívek, žen… přijelo už v neděli 11.7. do Karlína. Ráno se k nim přidaly ostatní a vyrazily jsme směr hl. nád. Praha, kde po napínavém kupování jízdenek a čekání, kdy už nám světelná tabule ukáže nástupiště, jsme nasedly do vlaku. K našemu zděšení tak plnému, že jsme měly velké štěstí, že jsme si sedly, ti po nás už to štěstí neměli. Tak jsme dojely do Tanvaldu, kde nás čekalo další dobrodrůžo: z které strany vlastně jede autobus na Desnou? Nakonec jsme se však dostaly do správného místa, našly tu správnou chalupu (tedy faru) a usadily se tam na dalších pět dní. Ten den jsme už jen prošly nejbližsí okolí, abychom věděly, jaké jsou možnosti koupání. Viděly jsme skokanské můstky, kde se dá skákat i v létě, několik otužilců vlezlo i do ledové říční vody a zahrály si hry na vzájemné poznání, snědly naši první večeři a řekl si něco o společenství. Tak skončil náš první den.
Den druhý: V pondělí ráno jsme se vydaly po březích Černé Desné až k jejím vodopádům a dál až k přehradě Souš. Den byl opravdu krásný a divoké okolí říčky nám poskytlo dobré zázemí a stín, takže se i dobře šlo. Vyděly jsme, jak se točí reklama, vyfotily se skoro u každého zajimavého místa, pomodlily se za člověka, který v těch končinách ztratil život a najedly se borůvek. Když jsme došly na Souš, nebe se nepříjemně zatáhlo a v dálce burácel hrom, a když se konečně rozhodly vytáhnout oběd, začalo pršet, a tak jsme musely opustit krásné místo u přehrady a skrýt se do lesů. Naštěstí hromy a blesky šlehaly o pár kilometrů od nás na východ. Ve chvíli, kdy jsme opustily kopce a blížily se k domovu, vysvitlo sluníčko. Tak jsme ho využily a poseděly chvilku na trávě a zahrály si hry. Večer nás čekal kvíz, který ověřil naše znalosti o Praze, o škole DKSŠ, o náboženství, sportu…
Den třetí: Je zase krásný den. Tak jsme se rozhodly, že si zajdem na koupák, obklikou přes Špičák, kde jsme vylezly na přes 100 let starou rozhlednu a řekly si něco o svatosti. Při sestupu jsme se rozdělily na plavce, kteří odešly do Tanvaldu na koupaliště, a neplavce, kteří nám připravily doma večeři. Večer jsme korunovaly mší svatou a hrou Biblické putování.
Den čtvrtý: Prší. Dlouho se rozmýšlíme, jestli vůbec někam jít a kam. Nakonec se na chvilku vyjasnilo a tak jsme vyšly směr Protržená přehrada. Počasí sice stále strašilo dalším deštěm, ale když pochopilo, že se jen tak neleknem odměnilo nás i sluníčkem. Prohlédly jsme si Protrženou přehradu a spokojeně se vracely domů. Poslední úsek cesty jsme šly po Zásnubní ulici. Večer nás čekal táborák s opékáním párečků, zpíváním a povídáním. Všude kolem nás to hřmělo a blýskalo, ale nad námi bylo hvězdné nebe.
Den páty: Odjezd domů. Poslední den. Stáváme brzy. Na snídani jsme si uvařily krupičnou kaši, musíme se přeci dobře posilnit na dnešní den plný balení, uklízení, nošení zavazadel a namahavé cesty domů. Po snídani jsme oslavily narozeniny Lenky a rozdaly si Pamětní listy na tuto naši dovolenou. Pak už následovalo balení, umývání, zametání,… no prostě vše, co patří k poslednímu dni. V rychlosti jsme se rozloučily i s paní domu a už jsme „utíkaly“ na vlak. Cesta do Prahy, kde jsme se rozešly, nám utekla velmi rychle. Tak příští rok znovu. Pro zavzpomínání a podívání je tu pár fotek