Zdravím opět z Esmeraldy. Po delším pobytu v Čechách jsem se opět vrátila do Venezuely. Do Caracasu jsem se dostala za jeden den, ale z Caracasu do Esmeraldy trvala cesta měsíc. Nejdříve jsem se 4 dny pokoušela koupit jízdenku na autobus do Puerta Ayacucha. Když jsem sehnala jízdenku a měla jsem jet, začaly mě sestry strašit, že cestovat je nebezpečné, že nás přepadnou, okradou a nechají v půli cesty. Trochu se strachem jsem nastupovala do autobusu. Cesta probíhala dobře a druhý den jsem dojela do Puerta. Tam jsem zůstala na velikonoce a na velikonoční pondělí jsem podala žádost na vojenské letiště, aby mě vzali do Esmeraldy. V řece je málo vody, tak se nedá jet lodí. Dva týdny, každý den jsem se stavovala na letiště, lépe řečeno u brány letiště s nadějí, že snad dnes mě už vezmou. Připadala jsem si jako voják v pohotovosti. Několik letadel letělo tímto směrem, ale žádné mě nevzalo. Pochopila jsem, že mě nechtějí vzít.

Lodní přeprava začala pracovat, protože začalo pršet a voda stoupla. Tak jsem si koupila jízdenku a v pondělí jsem měla vyplout. Z technických důvodů se vyplouvalo ve středu. Brzy ráno jsem se rozloučila se sestrami v Puertě a vyplula jsem lodí směr Esmeralda. V pondělí se porouchal motor.

Dojeli jsme do osady Manaka a přespali jsme venku ne velkém kamení u řeky. Druhý den nám poslali bongo, které dorazilo ve dvě odpoledne. Tak jsme se nalodili a pokračovali v cestě. V 7 hodin večer jsme dojeli do osady San Antonio. Jeden pán koupil pečený Bokon, rybu, a tak mně nabídnul. Pojedli jsme a šli spát. Přespali jsme v lodi a další den jsme pokračovali v cestě. Občas jsme se zastavili v některé vesnici a poprosili o jídlo. Tak jsem jedla, co mně dali, třeba páva.

Ten den jsme dojeli do Esmeraldy ve tři hodiny odpoledne. Byla to moc pěkná cesta, mohla jsem se kochat přírodou a seznámit se s lidmi, kteří se mnou cestovali. Tak jsem se asi po měsíci dostala až do Esmeraldy. Hned jsem začala pracovat na intru jako vychovatelka. Vzhledem k tomu, že jsem tu jediná vychovatelka, jsem s holkama 24 hodin denně. Je to moc pěkné, ale taky náročné.

Po krátké době, co jsem přijela do Esmeraldy nás navštívila sr. Mira z generální rady, a tak holky předvedly některé své rituály a tance. Na svátek Dominika Savia jsme měli čtyři křty, deset prvních svatých přijímání a dvacet biřmování. Další svátek byl M.Dominika Mazzarellová, kde holky měly připravené tance a scénky. Svátek Panny Marie Pomocnice jsme oslavily mší svatou, muzikálem a písněmi, scénkami a odpoledním turnajem. První týden v červnu se holky a kluci rozjeli do svých domovů a taky většina učitelů odjela. Zůstali jsem tu jen sestry a salesiáni. Využila jsem toho, že mám více času a chodila jsem se modlit s farností růženec jako přípravu na svátek svatého Antonína, patrona této farnosti. V neděli byla mše svatá s procesím a potom se kácely kůly ověšené ovocem. Tento týden pojedu navštívit okolní osady.

Tak to je vše z Esmeraldy.

Jarka Chorovská, FMA – misionářka ve Venezuele